Architektonické řešení parku přichází s myšlenkou odsunutí chodníku od hlavní komunikace z důvodu vyššího bezpečí chodců a zapojení stezky do funkčního prostoru parkového charakteru. Jednoduché geometrické členění dává vyniknout centrálnímu památníku na novém vyvýšeném podstavci. Dominantní alej stromů v široké mlatové promenádě a zadní pěšina jsou propojeny pruhy
velkoformátové dlažby v travnaté ploše s betonovými kvádry pro
občasné sezení. V zadní části se nachází snížená terasa pod
pergolou otevřená směrem k vodě, která vytváří jedinečné místo pro setkávání.